Po luxusní mnichovské Maxmillian Stra
sse plné světově proslulých módních obchodů jako Versace, Gucci či Dior se hemží ženy zahalené do černých hábitů. Některým probleskují úzkým průzorem jen hnědé mandlové oči, jiné vyměnily černou za pestrobarevné šátky a trendy kabátky. Korzují od jednoho obchodu k druhému, často v doprovodu několika dětí a tlačíce kočárek. Jedna žena s tváří princezny Šeherezády nechává čekat manžela s dětmi před výlohou a vstupuje do klimatizací vychlazeného rozlehlého obchodu s bílou mramorovou dlažbou. Chvíli se rozhlíží a nakonec vybere černou lesklou kabelku s velkým logem drahé firmy. „Arabky rády kupují věci s viditelnou značkou, především kabelky a boty,“ potvrzuje jedna z prodavaček.
Malé rodinné velkoměsto
„Jezdíme se sem ochladit, u nás je teď nesnesitelně. Až padesát stupňů ve stínu,“ vysvětluje Abdulaziz al-Horr z Kataru, dvaačtyřicetiletý ředitel školicího centra arabské televize al-Džazíra, proč do Mnichova ročně zavítá přes sedmdesát tisíc obyvatel Arabského poloostrova a jejich počet každým rokem až o třicet procent stoupá.
Elegána v modré polokošili, černých kalhotách a béžových mokasínech doprovází sedmatřicetiletá manželka Hana al-Emedi Emediová a jejich sedmnáctiletá dcera. Obě mají na sobě typické uniformní černé šaty zvané abája, přesto lze na mnoha doplňcích poznat, že chudobou určitě netrpí: ruce zdobí zlaté prstýnky, zlatý náramek a hodinky, přes rameno visí kabelky značky Louis Vuitton a zpod černých šatů vykukují tenisky taktéž zlaté barvy. Dceřin obličej ještě zakrývají 
velké sluneční brýle, další z oblíbených doplňků arabských žen.
„Mnichov je zelené a velmi bezpečné město, můžeme sem beze strachu přijet s celou rodinou. I ženy mohou chodit samy po ulicích a nic se jim tu nestane. Také se tu skvěle nakupuje a je tu dobrá zdravotní péče,“ vyjmenovává al-Horr další důvody, proč je bavorské město pro arabské rodiny tak oblíbeným turistickým cílem.
„Pro Araby je velmi důležité jméno, dobrá pověst. Mnichov je pro ně stejný pojem jako například značka Lamborghini mezi auty či Versace v módě,“ říká šestatřicetiletý Egypťan Hussein Ibrahim, který přišel do Německa před patnácti lety. Po vysoké škole pracoval na konzulátu Spojených arabských emirátů a před pěti lety si otevřel vlastní firmu nabízející služby arabským turistům. Zařizuje pro ně vše od limuzín, půjčení auta, rezervace hotelu a prohlídky u lékaře po výlety do blízkých míst, jako jsou Salzburg, hrad Neuschwanstein či horské středisko Garmisch-Partenkirchen. „Líbí se jim příroda, zámky a hory, nejlépe zasněžené,“ říká Ibrahim.
Pěstěná tradice
Je deset hodin dopoledne a na ulicích moc Arabů ještě nepotkáte – podle Ibrahima si rádi přispí. Studentka pedagogiky Alaja Alkabaisyová (25) z emirátu Abú Dhabí se však prochází po menší ulici a zastavuje se u jedné výlohy. Přestože má na sobě také černou abáju, hned rozepíná knoflík a ukazuje, že se pod ní skrývá fialová halenka a džíny. „Nošení černé abáji je tradice, náboženství ji ale nenakazuje. Ženy by si měly zakrývat pouze vlasy, křivky, ruce a nohy. Obličej být zakrytý nemusí, ani barva oblečení není nařízena,“ vysvětluje Alaja. „Kdyby tu nebylo tolik jiných Arabů, možná bych nosila jiné, barevnější oblečení, ale nechci na sobě cítit pohoršené pohledy a vyvolávat dojem, že jsem uvolněných mravů,“ říká. Zároveň dodává, že abája je pro ni pohodlná, a vyvrací tak evropský předsudek, že všechny arabské ženy se nechtějí zahalovat a činí tak jen kvůli svým mužům.
Zdravotní turistika
Ve vstupním proskleném atriu městské nemocnice Bogenhausen se opírá o berle žena v hnědé teplákové soupravě s růžovým závojem kolem hlavy. Prohlíží si kosmetiku v malém obchůdku s drogerií a informuje se u prodavačky, co by měla koupit dospívajícímu synovi na pupínky od holení. Jmenuje se Nadia Nasserová (40) a pochází z Kuvajtu. Kvůli léčbě revmatické artritidy přijíždí Nadia do Německa dvakrát ročně. Teď v létě tu bude asi déle než měsíc, příští týden možná podstoupí operaci kolene. Pobyt ji tu vyjde asi na sedmdesát tisíc eur, ale o náklady se nemusí bát, bratr žijící v Londýně vše zaplatí. Když se člověk zeptá na jeho povolání, dostane neurčitou odpověď, kterou Arabové často říkají: „Je byznysmen.“ Zdravotní turistika je jedním z nejdůležitějších důvodů, proč do Mnichova přijíždí tolik lidí z Arabského poloostrova.
Přestože arabští turisté tvrdí, že jejich nemocnice jsou kvalitní, přiznávají, že evropským lékařům více důvěřují a že se chtějí nechat léčit ve špičkových centrech, kde probíhá i výzkum. Mnichov je navíc v arabských státech často prezentován na různých zdravotnických veletrzích, vydává o nemocnicích arabské informační brožury, dokonce na internetové stránce města Mnichov naleznete potřebné informace – bohužel jen v arabštině. Poslední, avšak ne bezvýznamný je fakt, že v Mnichově je konzulát Spojených arabských emirátů.
„Ze zákona máme právo na bezplatnou zdravotní péči -přestože neplatíme žádné daně,“ říká al-Horr z Kataru. „Když má někdo nemoc, kterou nelze léčit u nás, stát mu zaplatí ošetření v Evropě.“ Podobně je tomu v ostatních státech Arabského zálivu. Přesný objem finančních prostředků, který konzulát ročně na tyto účely vydá, není znám, ale Hussein Ibrahim, jenž na konzulátu Spojených arabských emirátů pracoval, odhaduje výdaje na více než dvě stě milionů eur.
Většina pacientů sem však jezdí soukromě na vlastní náklady. „Arabské státy mají hodně peněz z ropy a zahraničních investic. Podíly mají ve firmách, jako jsou Porsche, VW, Daimler, londýnský luxusní obchod Harrods či banka Barclays. V roce 2020 by měly být naše příjmy z investic stejné jako příjmy z ropy,“ tvrdí al-Horr.
Arabští turisté si kupují v Mnichově i nemovitosti. „Z našich zákazníků činí obyvatelé Zálivu asi dvě tři procenta, většina je z Abú Dhabí či z Kataru. Zajímají se hlavně o velmi luxusní byty či vily s více garážemi a ložnicemi. Samozřejmostí je samostatná koupelna ke každé ložnici,“ říká Christine Dempfová z realitní kanceláře Engel & Völkers Mnichov.
Halal menu
Městská nemocnice se očividně snaží o mezinárodní pacienty co nejlépe postarat. Hned vedle hlavního vchodu je kancelář mezinárodních vztahů a u ní stojan s informačními magazíny v arabštině i ruštině. Počet neněmeckých pacientů dosahuje asi tisíc ročně, většina pochází ze států Arabského poloostrova a bývalého Sovětského svazu. To představuje na jednu stranu méně než jedno procento všech ošetřených, na druhou stranu jsou tito pacienti jedni z nejsolventnějších. Ještě větší množství pacientů přijíždí na mnoho soukromých mnichovských klinik, kde se jejich počet ročně pohybuje mezi pěti až deseti procenty všech ošetřených.
Nadia potvrzuje, že nemocnice se snaží uspokojit muslimské klienty -pokoje jsou vybaveny kompasem ukazujícím směr Mekky a kuchyň připravuje speciální halal jídla. Halal označuje věci a činy, které jsou podle islámského práva povoleny. Nevykrvené maso a vepřové jsou například tabu. „Jídlo není problém. V normálních restauracích si objednáváme buď kuřecí, či bezmasá jídla, chodíme do rychlého občerstvení, sami si vaříme nebo si objednáváme speciální halal jídla v hotelu,“ říká Nadia.
Důležití letní hosté
Halal menu nabízí například hotel Hilton Munich Park. Ve velké kulaté recepční hale s mramorovou podlahou a béžovými koženými sedačkami sedí snědí muži v dlouhých bílých tunikách, popíjejí čaj a živě si něco vykládají. Na jídelním lístku hotelové restaurace stojí exotická jména arabských pokrmů, vedle restaurace je přes léto otevřená dokonce tzv.
šíša kavárna. V ní se můžete posadit k jednomu z malých stolečků pod hnědým stanem, popíjet sladký mátový čaj z malých skleniček a zažít trochu orientální atmosféry s arabskou televizí, červenými perskými koberci a tichou arabskou hudbou. Do úplného zákazu kouření ve všech bavorských restauračních zařízeních od 1. srpna 2010 jste si zde mohli zakouřit i vodní dýmku.
Hotel vychází muslimským hostům vstříc i v dalších věcech. Pronajímá jim velké propojené pokoje s kuchyněmi, ve kterých často bydlí více než dvacet příbuzných. Od loňského roku jim nabízí i modlitební místnost s šesti malými koberečky a na přání hostů uklidí alkohol z pokojových minibarů. Proč ne, když v létě více než sedmdesát procent hostů přijíždí z Arabského poloostrova? Přinejmenším do srpna, kdy začíná svatý měsíc ramadán, na který se téměř všichni zase vracejí zpět domů.
Vyšlo 25.5. v časopisu Lidé a země