„Moji rodiče od té doby špatně spí, báli se radioaktivních oblaků, které k nám z Japonska přišly,“ říká student Valentin Arrogau, který má stejně jako mnoho dalších mladých Němců na tašce připnutý žlutý odznak s 
nápisem: „Atomkraft? Nein Danke!“
„Věděli jsme, že atomová energie je nebezpečná, ale vždycky jsme se utěšovali tím, že něco jako Černobyl u nás nemůže nikdy nastat, protože naši pečliví němečtí inženýři mají vše pod kontrolou. A najednou se něco tak nemyslitelného stane v Japonsku, stejně vyspělé zemi jako je Německo,“ dodává student Lukas Breitzunger.
Nečekaný obrat
Japonská tragédie okamžitě ovlivnila i německou politickou scénu. Angela Merkelová, předsedkyně strany CDU/CSU, která doposud patřila k přívržencům jádra, prudce otočila a nechala v březnu odpojit sedm nejstarších reaktorů, proti kterým v minulosti několikrát demonstrovalo na tisíce lidí. Zda bude toto odpojení trvalé se ukáže v červnu po uplynutí tříměsíčního moratoria.
To, co bylo ještě před několika měsíci nemyslitelné, se najednou stalo skutečností ze dne na den. „Je to bláznivé. Nejsem přívrženec štěpení jádra a myslím, že to je pouze přemosťující způsob získávání energie, než se nám podaří vymyslet něco nového. Ale rychlost, s jakou vláda zavírá reaktory, je přehnaná. Po ekonomické krizi se tak ještě můžeme dostat do krize energetické,“ myslí si inženýr Matthias Pooch.
Přitom ještě v září 2010 se vládní koalice CDU/CSU a FDP shodla na prodloužení používání atomových elektráren, navzdory značným protestům obyvatelstva. Zrušila tak cíl vlády z roku 2002 (tehdy v červenozelené koalici stran SPD a Zelených) uzavřít do osmnácti let všech sedmnáct německých jaderných elektráren, které nyní pokrývají 24 procent německé spotřeby.
„Myslím, že vláda tak rychle změnila názor, protože kvůli jaderné energii ztrácela hlasy. Pro mnoho voličů bylo právě postavení se k jaderné energii rozhodující otázkou, podle které si vybírali stranu,“ myslí si Breitzunger a dodává: „Mnoho starších lidí, včetně mých prarodičů, kteří by jinak volili křesťanské demokraty, volili z těchto důvodů jinou stranu. Teď se však najednou i v této otázce rozdíly mezi stranami smazaly, a to byl podle mě hlavní cíl CDU/CSU.“
Stejného názoru je i předseda opoziční strany SPD Sigmar Gabriel, který tříměsíční moratorium považuje za trik před volbami v několika spolkových zemích, které se konaly na jaře (v květnu ještě proběhnou volby v Brémách).
Radši si připlatit než mít strach
Většina obyvatel je však s vývojem spokojena. Podle průzkumu televize ARD by si šedesát procent Němců bylo ochotno za elektřinu nepocházející z jádra připlatit 120 euro ročně, každý pátý pak až 350 euro ročně. „Radši dám o sto euro víc za elektřinu, než abych žil ve strachu, že se tu stane podobná tragédie jako v Japonsku,“ říká sedmdesátipětiletý důchodce Christian Röber. „Podle mě každý normální člověk musí být proti atomové energii, když vidí, jaké to má následky. Vždyť v Černobylu se dodnes nedá bydlet a Evropa musí platit za nový sarkofág! Myslet si, že u nás se nic podobného nemůže stát, je naivní. I u nás může dojít k teroristickému útoku, k nehodě letadla, k zemětřesení…“ dodává. Stavba nového sarkofágu kolem Černobylu, jehož cena se možná vyšplhá až na dvě miliardy eur, a velkou část bude financovat Evropská komise, je dalším argumentem mnoha Němců proti jádru. Radši si připlatit za energii samotnou, než za následky nehod, myslí si mnoho mladých. „Možná, že by zdražení energie vůbec neškodilo, protože příliš levná energie akorát vede k plýtvání,“ říká Arrogau.
Víra v německé inovace
V opuštění jádra vidí Němci i příležitost pro nové inovace, pro pověstné německé inženýry. „Když přestaneme co nejdříve používat atomovou energii, bude nás to nutit k vývoji jiných, alternativních možností a můžeme tak být napřed před zbytkem světa.“ věří Arrogau.
I inženýr Pooch s tímto názorem souhlasí. Vedle klasických typů obnovitelných zdrojů energie vidí možnost i v jaderné fúzi či v geotermální energii, ale i v pasivních domech bez vytápění, které jsou v Německu stále populárnější.
Obvinění, že se se zatím atomová energie používá v takovém množství a neinvestuje se více do obnovitelných zdrojů, čelí především čtyři největší německé energetické koncerny: E.on, RWE, Vattenfall Europe a EnBW. Ředitel společnosti E.on Wulf Bernotat však odporuje: „E.on jen v roce 2010 investoval více než jednu miliardu do obnovitelných zdrojů, a zvýšil tak kapacitu větrných a solárních elektráren z 600 megawattů na 3600 megawatů.“ (což přibližně odpovídá kapacitě jaderných elektráren v České republice). „V roce 2011 až 2013 má v plánu investovat dalších 2,6 miliard euro.“
Zátěžové testy pro evropské reaktory
Nyní se Německo bude snažit ke svému novému kurzu přesvědčit i ostatní evropské a světové hráče. „Nastal historický společensko-politický moment položit nové základy a dosáhnout konsenzu,“ vyjádřil se po katastrofě ve Fukušimě ministr životního prostředí Norbert Röttgen ze strany CDU/CSU.
A tak Angela Merkelová pojede na konci května na summit G8 do francouzského města Deauville s novou politikou. A právě ve Francii možná narazí na jeden z největších odporů. Francie totiž pokrývá jadernou energií 76 procent své spotřeby. Se svými 19 jadernými elektrárnami s 58 reaktory je v Evropě největší nukleární velmocí a bez jádra by se těžko obešla, rozhodně by si neudržela své levné ceny proudu, které jsou nyní o 25 procent levnější než jinde v Evropě.
Německo má však k tlaku na Francii a ostatní evropské země ještě jednoho pomocníka –eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera. Ten byl až do japonské tragédie stejně jako jeho domovská politická strana CDU/CSU přívržencem jaderné energie. Nyní však zrovna tak změnil rétoriku. „Musíme zvážit, zda v Evropě v dohledné budoucnosti můžeme zajistit naše energetické potřeby bez jaderné energie.“ Pro 143 jaderných reaktorů v 13 zemích EU připravil zátěžový test, který posoudí jejich bezpečnost. Účast v testu bude dobrovolná, avšak očekává se od všech evropských jaderných elektráren, pravděpodobně i od elektráren švýcarských a ruských. Test by měl proběhnout do září a být vyhodnocen do prosince 2011.
„To, co se kolem jaderné energetiky nyní v EU děje, vykazuje rysy fanatické kampaně s cílem vykreslit jádro v těch nejčernějších barvách. Izolovaná jaderná havárie ve Fukušimě je využívána jako vítaná záminka k tažení proti jaderné energetice jako takové a k jejímu nálepkování jako strašáka bezpečnosti evropských občanů“, říká český europoslanec Jan Březina, člen Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku „Odpůrci jaderné energetiky naprosto opomíjejí okolnost, že její výpadek by znamenal zvýšení závislosti Evropy na ropě a zemním plynu z nestabilních arabských zemí a nevyzpytatelného Ruska. Představy o nahrazení jádra obnovitelnými zdroji jsou z říše snů nebo spíše pohádek“, domnívá se Březina. Harmonizaci bezpečnostních standardů pro jadernou energetiku by se však nebránil. V tom se shoduje s místopředsedou evropského parlamentu Liborem Roučkem: „Když to přeženu, tak máme v Evropě standardy pomalu na každou housku, přitom standardy pro jaderné elektrárny nám chybí.“