Dnes v obráceném pořadí – nejdřív text, potom fotografie.
Dnešek byl velmi významný den. Vedle toho, že náš císařpán večeřel na Hradě s ruským imperátorem, pročež byl celý Hrad včetně katedrály sv. Víta uzavřen, tak se také slavil jeden z nejvýznamnějších církevních svátků – Neposkvrněné početí Panny Marie. Tedy pokud jsme náhodou již nepřešli na posunutý gregoriánský kalendář a neslavíme katolické svátky podle ruského střihu….
Ano, narážím na to, jak „slavně“ dopadl onen vleklý spor o katedrálu – na tak významný katolický svátek, který je v mnoha evropských zemích dnem volna – budiž všechny mše v katedrále zrušeny, aby nikdo nerušil večeři páně. Inu, co je císařovo císaři, co je Boží Bohu, že…
Překvapuje mě, že se nad zavřením katedrály v tento důležitý mariánský den nerozčiluje šéfredaktor „katolického časopisu“ Te Deum, který se jinak rozčiluje nad kdečím, především pak nad otcem Halíkem, a spolu s I. Haslingerovou a spol. nás chce uchránit před „všemi Halíky světa“ (ať si mě laskavě škrtnou ze seznamů lidí, za které se berou).
Možná se nad tím nepozastavuje proto, že katedrála je zavřena kvůli šéfredaktorovu „konzervativnímu“ miláčkovi, který si připíjí s moskevským medvědem, možná taky proto, že časopis Te Deum byl natolik „katolický“, až byl jeho prodej ve všech katolických kostelech a knihkupectvích zakázán… (zde si na stránkách Arcibiskupství pražského můžete přečíst proč)
Zrovna tak mě překvapuje, že se nad zrušením mší nerozčilují ti největší „znalci“ církve a církevního práva jako je P. Hájek, M. Macek, M. Semín, J. Bobošíková, P. Mach a další… Že jste překvapeni, že jmenuji zrovna tyto lidi, kteří ještě donedávna stáli svorně za svým pánem a stejně jak on nešetřili výrazy typu: „křesťanství je slabošská ideologie“, „církev pro mě není ničím víc než spolkem zahrádkářů“? Inu, jejich pán jaksi převlékl kabát (pod ním však zůstal stejný) a „jaký pán, takový pes“…
Ale o tom víc až někdy příště.
Neposkvrněné početí Panny Marie
Dnes ještě pár slov k onomu Neposkvrněnému početí, když už jsem ho zmínila, které česká média vytrvale interpretují tak, že Maria otěhotněla jako panna. Čeští novináři se překvapivě pletou. Maria sice byla pannou, ovšem s tím nemá dogma o Neposkvrněném početí nic společného. Znamená to, že Maria byla bez prvotního hříchu, stejně jako taková byla na počátku i „pramáti“ Eva. Po Evě a Adamovi ale lidstvo „zdědilo“ prvotní hřích, který se projevuje tak, že všichni máme tendenci hřešit, i kdybychom se na hlavu postavili. Že i ti nejsvatější z nejsvatějších zhřeší za den alespoň sedmkrát, jak říká jedno pořekadlo. Maria ale jako jediný člověk tento „dědičný hřích“ nezdědila – byla tedy dokonale svatá, plná milosti, jak se říká i v modlitbě „Zdrávas Maria, milostiplná…“
Podle katolické církve tedy Maria byla a je největší z lidí, je jako nikdo jiný. Božím vyvolením a svou osobní odvahou říct „Fiat“ („Staň se“), ačkoli vůbec nevěděla, do čeho jde, se stala s Kristem spoluvykupitelkou světa (což neznamená, že by katolíci věřili, že je to bohyně, a že by tedy byli polyteisté, jak je někdy podezírají někteří protestanté – Neposkvrněné početí je totiž jedním ze sporných bodů mezi katolíky na jedné a protestanty a pravoslavnými na druhé straně.)
„Ave Maria – Buď pozdravena, Marie“. Zajímavá náhoda: Eva je pozpátku Ave. Vystihuje to katolické nahlížení na Marii, která naprosto obrátila běh dějin a jako jedna žena pomohla lidstvo přivést do hříchu, druhá žena ho z něj pomohla vykoupit a započala tak novou éru lidstva…
To jen tak na vysvětlenou, kdyby to náhodou někoho zajímalo…
Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“
Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. U Boha přece není nic nemožné.“
Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
Bible, Lukášovo evangelium, 1,26-38