Reklama
 
Blog | Vlaďka Jelínková

Hlásání lidských práv po francouzsku

Zlaté pravidlo všech revolucí zní: přidat se ve správné chvíli na správnou stranu. V případě jeho porušení vám hrozí ztráta a) jména, b) pozice, c) peněz, d) hlavy.

Zdálo by se, že francouzští politici by si to s historií své země mohli uvědomovat víc než kdokoli jiný. Jenže ani historie, magistra vitae, není všemocná, obzvlášť když jsou ve hře peníze a světské radosti.

Francií totiž nyní otřásají skandály vlády, která na jednu stranu hlásá lidská práva a na druhou stranu je pak neuvádí do praxe, do poslední chvíle podporuje svržené diktátory a ještě se jimi nechává zvát na dovolené.

Po ministryni zahraničí Michèle Alliot-Marie, která vysvětluje svou prosincovou soukromou cestu do Tuniska, při níž se proletěla letadlem podnikatele napojeného na rodinu bývalého prezidenta Zína Abidína bin Alího, se přidává premiér François Fillon, jenž se pro změnu o vánoční rodinné dovolené v Egyptě proletěl letadlem Husního Mubaraka. Jedinou „polehčující“ okolností pro Fillona je fakt, že o vánočních svátcích ještě nikdo netušil, že Mubarak se brzy přesune z kolonky „spojenec“ do kolonky „krutý diktátor“.

To ministryně Alliot-Marie si v Tunisku užívala už v době masových protestů a z dnešního pohledu cynicky nabízela Bin Alímu slzný plyn a francouzské „savoir faire“ jak zvládnout masové demonstrace (Francouzi totiž mají po letošním reformním podzimu s demonstracemi velké zkušenosti). Ministryně dokonce aktivně navrhovala, zda Bin Alímu neposlat francouzské ozbrojené složky, aby své obyvatele „zpacifikoval“. Svou tuniskou dovolenou následně omlouvala slovy: „Byla jsem v té době velmi unavená, takže když jsem využila této čistě přátelské nabídky a uvolnila se, neviděla jsem za tím nic než přátelský vztah a neuvědomila si, co z toho může vyplývat. Hluboce toho lituji.“ Minstryně dále dodala: „Uvědomuji si, že lidé byli šokováni mým chováním a beru si z toho ponaučení do budoucna, kdy podobné nabídky samozřejmě odmítnu.“

Reklama

Francouzský deník Le Parisien připomíná, že podobné excesy nejsou v „kolébce lidských práv“ novinkou: bývalý prezident Valéry Giscard d’Estaing si užíval lovů po boku tyrana „Středoafrického císařství“ Bokassy, Miterrand strávil prázdniny v luxusním hotelu v Asuánu či exministr kultury Jack Lang se plavil na jachtě Fidela Castra. Podle francouzské novinářky Brigitte Rossigneux, která v satyrickém týdeníku Le Canard enchaîné na Fillonovu dovolenou upozornila, by podobné aféry v zemích jako je Kanada či Spojené státy vedly k okamžité demisi, kterou Alliot-Marie i Fillon odmítají. Situaci se snaží zachránit prezident Sarkozy, který nyní doporučuje ministrům vybírat si pro své dovolené domácí destinace a jakékoli zahraniční cesty ohlásit premiérovi i Elysejskému paláci.

Po celkovém zpřísnění pravidel pro politiky a dodržování etických norem se ve Francii volá již od léta, protože současné skandály s nevhodnými prázdninovými destinacemi nejsou jedinou černou tečkou na vrubu francouzské vlády. Aféry se kolem ní začaly shlukovat v červenci, kdy si dnes již bývalý ministr pařížského regionu Christian Blanc nakoupil za státní peníze doutníky za 12 000 euro a ministr kooperace a frankofonie Alain Joyandet letěl na návštěvu Antil soukromým letounem, jehož let vyšel na 116 500 euro. Hlavním tématem se však stala aféra Woerth-Bettencourt, která odhalila pravděpodobně vládou tolerované daňové podvody akcionářky firmy L’Oréal Liliane Bettencourtové a konflikt zájmů ministra práce Erica Woertha.

Tato bilance vskutku není pro francouzskou pravicovou vládu premiéra Françoise Fillona a pro prezidenta Nicolase Sarkozyho zrovna lichotivou vizitkou, obzvlášť s výhledem na parlamentní i prezidentské volby v roce 2012.