Reklama
 
Blog | Vlaďka Jelínková

De ecclesia II

Tento příspěvek je malinko mimo gruzínskou řadu, i když do ní vlastně také tak trochu zapadá. Jeho obsah je inspirován mnoha diskuzemi, které jsme během měsíčního putování vedli. A také je inspirován středečním výstupem našeho prezidenta na svatováclavských slavnostech, který mě dosti znechutil.

Ovšem ještě víc mě znechutili někteří čeští biskupové, kteří tomuhle pánovi „mistr světa amoleta“ a jeho copánkové company, co ještě donedávna přirovnával církev k zahrádkářskému spolku, dali takový prostor – hned po mši svaté – a okatě se s ním všudemožně ukazují, snad v domnění, že tím zviditelní českou církev mezi nevěřícími. Tohle se totiž může české církvi ještě zatraceně nevyplatit… Viz také jeden můj starší článek o Klausovi

Vybavuje se mi jedna gruzínská diskuze. Byla o nějakých podrobnostech kolem církevní svátosti manželství. Naše rozpory jsme pak konfrontovali s církevními dokumenty, až to Pavel nevydržel a výstižně pronesl slova, se kterými bohužel dost často souhlasím: „Ty vole, já kdybych o církvi nic nevěděl, nebyl v ní a přečetl si nějakej takovejhle dokument, tak bych do ní asi ani nikdy nevstoupil.“ Načež se rozvinula debata o církvi a o tom, jak má u nás často špatný obraz (i když já pořád doufám, že se to snad zlepšuje – a ne díky nějakým hradním šaškům).

Napadlo nás několik příčin špatného obrazu církve:

Reklama

1) Sami věřící se často špatně chovají a působí pak jako pokrytci. Ale tak tomu asi bylo odjakživa, mluví o tom už i Bible: „Ty se tedy nazýváš židem (křesťanem), spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží. Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? Zakládáš si na zákoně a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? ‘Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy’, jak stojí psáno.” List Římanům 2,17 – 24

2) Ještě víc pokrytecky samozřejmě působí, když hříchy páchají kněží či biskupové. Na druhou stranu, jak se říká, i světec zhřeší za den alespoň sedmkrát, a jak pravil Ježíš: “Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem!“ Jan 8,7

3) Církev nejasně prezentuje, co je vlastně jejím posláním a co je jádrem křesťanstvím, má často “anti- vystupování”. “Nevěřící” tedy sice vědí, že je proti potratům či antikoncepci, ale už často nevědí, že jádrem křesťanství je Boží láska a odpuštění hříchů a každý má naději v život věčný. A že i když jsme všichni hříšní, tak nemusíme zoufat, neboť pokud upřímně, bez kalkulu, svých hříchů litujeme, jsou nám odpuštěny. Ježíš se totiž za všechny naše hříchy obětoval na kříži. Odpuštění nepotřebuje Bůh ze svého plezíru, ale my pro každodenní novou naději a radost ze života, abychom mohli činit dobro. A dobro nečiníme proto, že musíme, ale jako odpověď na Boží lásku, na to, co všechno dennodenně dostáváme nezaslouženě zadarmo (protože kdo z nás se zasloužil o své talenty, se kterými se narodil? O to, že žijeme v demokratické, bohaté zemi, ve které se neválčí? O to, že nás má někdo rád? Vše jsme dostali zadarmo, a proto zadarmo s láskou dávejme, neboť “láska je mnohem vzácnější cesta” k Bohu: „A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“1. Korintským 13. kapitola

4) Média jsou v Čechách dost proticírkevně naladěna – ať papež řekne či napíše cokoli krásného a hlubokého, tak jediné, co zmíní, je jeho vystupování proti antikoncepci či nedostatečnou omluvu za sexuální obtěžování některými kněžími (přitom kdyby někdo udělal procentuální analýzu toho, kolik z jeho pronesených a napsaných slov se věnuje antikoncepci, tak by to podle mě vyšlo možná na jedno promile, spíš míň.) Sama média se tak podílí na vytváření „anti-rétoriky“ církve. Když byl teď papež v Německu, česká média zdůrazňovala 9000 protestujících (přestože slavnostní nedělní mše se zúčastnilo na 100 000 lidí), nezmínila jeho krásný projev v Bundestagu o lidské důstojnosti, spravedlnosti, o snaze chránit přírodu či o návratu k duchovním hodnotám. O tom, že spoléhat se jen na pozitivistický rozum je jako stavět betonovou stavbu bez oken, kde si světlo a klimatizaci děláme sami. Pokud však chceme vnímat svět v celé jeho šíři, musíme této betonové stavbě opět probourat okna…

5) Mnoho českých novinářů, ba možná i většina, je absolutně teologicky netknutá a nemají ani šajn, co vlastně učí jednotlivá náboženství, křesťanství nevyjímaje. Jedním z možná nevýznamných, avšak pravidelných příkladů teologické nevzdělanosti českých novinářů jsou tradičně se před Vánocemi objevující články o „neposkvrněném početí Panny Marie“, což žurnalisté vykládají jako seslání Ducha svatého na Marii, která pak počala Ježíše jako panna bez sexu s Josefem. Přitom neposkvrněné početí Panny Marie nemá nic do činění se sexem, ale znamená, že Maria byla jako jediný člověk naprosto bez hříchu, bez tendence hřešit, kterou jinak máme všichni.

6) Někteří lidé v Čechách jsou apriori proti církvi, aniž by (podobně jako oni novináři) cokoli věděli. „Nedostatek vědomosti nahrazuje se v Čechách arogancí a zpupností. Proto je tu tak mlhavo…“ prohlásil kdysi o Češích Alfons Mucha v jiné než církevní souvislosti, a bohužel je to asi pravda o mnoha lidech a v mnoha společenských oblastech. Spolucestovatelka z Gruzie Klára studuje bohemistiku. Stará česká literatura často odkazovala k Bibli, ke křesťanství. „Většina spolužáků se v tomhle absolutně vůbec nechytá, protože z Bible nikdy nic nečetli. Oni ani nevědí, jak moc přísloví pochází z Bible. A teď jim ty znalosti chybí.“ Já měla na gymplu protestantskou kamarádku, která si Bibli dokonce četla ve škole (protestanti alespoň v minulosti Bibli přece jen čítávali víc a vůbec bývali a možná stále jsou takoví pevnější v morálce). Obdivovala jsem ji, že se nestyděla. Já bych se styděla. Já byla na gymplu dost pyšná, když mi třeba spolužák řekl: „Cože, ty chodíš do kostela? No tak to mě poser!“ A vlastně dodnes beru za velkou pochvalu, když mi někdo řekne: „Ty chodíš do kostela? Ale vždyť jsi úplně normální…“ Protože představy některých lidí o tom, jak musí vypadat „správný katolík“, ukazují, jak moc jsou ti lidé mimo (a nevím, na základě čeho si ty představy tvoří, když podle statistik chodí do kostela necelých deset procent lidí).

No ale zpět k té kamarádce-protestantce. Nedávno jsme se o čtení Bible bavily znovu a ona říká: „Víš, jak se mi lidé posmívali, že čtu Bibli? Jak se divili: „Cože, ty čteš Bibli?“ Tak já už to dneska dělám přesně naopak. Když někdo takhle začne, tak mu na to odvětím: „Cože, ty jsi Bibli nečetl? A to si říkáš vzdělaný? Jak můžeš studovat vysokou školu, když jsi přitom nepřečetl ani jedno celé evangelium, ani jeden apoštolský list, ani jednu část Knihy přísloví, žalmů, nějaké starozákonní příběhy… Vždyť to patří k základnímu vzdělání.“ A je to pravda. Tohle prostě patří k základnímu vzdělání a kdo to nečetl, těžko se může komukoli posmívat. Nebo možná může, ale sám tím ze sebe dělá hlupáka.

7) Teď, když jsou nepokoje na severu Čech, mnozí se ptají: A kde je církev? Proč nedělá charitu, proč nepracuje s Romy? Přitom církev v těchto regionech často působí: příkladem mohou být Salesiánská centra pracující s romskou mládeží v Teplicích, Ostravě, Brně a mnoha dalších městech. Z dalších charitativních projektů je možné zmínit Charitu, hospicové hnutí či sestry Matky Terezy pracující s bezdomovci (a jsou desítky či stovky dalších církevních organizací a řádů zabývajících se charitou). Samozřejmě, že by těch iniciativ mohlo být víc. Jenže církev se u nás jaksi trochu potýká s nedostatkem lidí i peněz (a někteří by jí nejradši ani po 22 letech demokracie nevrátili ukradený majetek). Protože kdo je „církev“? To jsou především sami věřící, její řadoví členové, spíš než hierarchické struktury (ty samozřejmě také). Takže dokud nás nebude víc, těžko budeme moct dělat víc charity (i když i při současném počtu určitě existují rezervy).

8) Nestačím se divit, kolik se nám tu najednou vyrojilo „kovaných katolíků“. To je tuhle pan Hájek, támhle pan Bátora, tadyhle pan Klaus… Na rozdíl od pana Klause si netroufám hodnotit, čí víra je či není pravá. Jen bych byla ráda, aby lidé neházeli všechny katolíky do jednoho pytle, protože pod názory, které tato hradní banda hlásá, bych se v životě nepodepsala. A když by se někdo zeptal: „A proč tedy z církve nevystoupíš?“ Protože v církvi jsem a vždycky budu z jiných důvodů než kvůli nějakým pár starým páprdům, co by z ní možná rádi měli nějakou tu zahrádkářskou organizaci nebo vlastenecký konzervativní spolek… Jenže to se jim těžko povede, protože na to jsou a vždycky budou moc malí páni. Jak řekl komunistům v roce 1948 kardinál Trochta: „Církev tady je a byla tady dlouho, a různé vládní formy přišly teď. Vy jaksi víte, co církev je, my však dobře nevíme, co jste vy…“

A pokusy založit zde „národní církev“ podporující českou státnost jsme zde už také měli a jak to dopadlo… Církev československá husitská měla v roce 1947 za cíl „pracovat k tomu, aby vývoj naší společnosti spěl k překonání třídního rozlišení co nejuvědoměleji a urychleně.“ V roce 1950 pak: „Odsoudit rozpory množící se v lůně zastaralé hospodářské organizace monopolního kapitalismu.“ A v roce 1971: „Mírová angažovanost, podpora vnitřní i zahraniční politiky vlády Národní fronty ČSSR, vedení věřících k odpovědnému plnění každodenních úkolů v budování socialismu v naší vlasti.“

9) Ráda bych také řekla, že rozhodně není pravda, že správný katolík musí být konzervativní pravičák. Katolík může být stejně dobře pravičák jako levičák, dokud ani jedno neprosazuje násilím. Co se týče konzervatismu, měl by hájit hluboce konzervativní práva každého jedince – právo na život, na svobodu, na ochranu rodiny. Ale jestli bude „konzervativně“ hájit drůbeží párek v rohlíku nebo „liberálně“ hotdog, to už je úplně každého věc. A co se týče ekonomických teorií, tak tam už vůbec nikdo nemůže tvrdit, že „křesťanství by mělo vystupovat proti ‚faleši sociálního státu’“. Kdo to tvrdí, akorát tím poukazuje na své tmářství. Křesťanství se ekonomie či práva prakticky vůbec nedotýká (vedle nabádání k štědrosti a milosrdenství) a vše ponechává na lidském úsudku. Je mnoho církevních velikánů, kteří smýšleli velmi levicově (je jich možná víc než pravičáků), jako například biskup a učitel církve svatý Ambrož Milánský: “Obdarováváš-li chudé, nerozdáváš jim dary ze svého, jen vracíš, co jsi dlužen, protože sis přivlastnil to, co bylo darováno a svěřeno k užívání všem. Země nepatří jen bohatým, ale všem. Byla však uchvácena několika jedinci na úkor těch, kdo ji obhospodařují. A tak ve skutečnosti ani zdaleka neděláš velkorysé skutky, jen splácíš dluh.”

10) A tak prosím vás, než budete křesťanství a církev hodnotit nebo odsuzovat… tak si o tom alespoň něco přečtěte. Alespoň těch pár desítek stran z Bible (z Nového i Starého zákona).

 

Rok jsem žila v Americe a tam mají takovou pěknou tradici. Říkat: „God Bless America,“ „Bože, žehnej Americe.“ Ono pak sice hrozí, že se z toho stane prázdné klišé, což se možná stalo. Ale na druhou stranu pro každého jednotlivě se to v různých životních momentech může zase naplnit obsahem. A tak bych ráda to stejné popřála i naší zemi. Možná vám to bude znít jako klišé, ale pro mě je to v tuhle chvíli naplněno opravdovou prosbou, protože si dost dobře nedokážu představit, že bych v tomhle měla žít celý život. A přitom bych tu jinak žila docela ráda. Tak Tě Pane prosím, žehnej naší zemi! Svatý Václave, svatá Anežko, svatá Ludmilo, svatý Cyrile a Metoději, orodujte za nás!

 

Pár odkazů:

Článek De eclesia I

O papežově návštěvě Německa: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15207

Papežovy projevy v Německu: Na uvítanou, V Bundestagu, na setkání se zástupci židovské obce, na závěrečné homilii.  

Vyjádření prof. Tomáše Halíka k svatováclavskému výstupu V. Klause: http://www.halik.cz/clanky/klaus_k_oltari_nepatri.php

Článek Dana Drápala: Má být křesťan levicový?

Citáty o cílech Církve československé husitské: Pavel Kosatík, České snění (2010), s. 280-281. Citát kardinála Trochty tamtéž (s. 282).

Citát sv. Ambrože Milánského: Dopis z Taizé