Myslím, že ze sebevraždy můžete těžko vinit někoho jiného, že to je nakonec vždy rozhodnutí záležející na člověku samotném (čímž nechci zlehčovat mnohdy tragické pohnutky, které ho k tomu vedou).

Ad náboženství ve školách:
Nikdo Vás přece nenutí, abyste své děti posílal na náboženství. Pro ty, kdo tak ale chtějí činit, je dobře, že tu ta volba je. Ať už vychováváte děti k víře či k ateismu, vždycky tím dítě ovlivňujete a předáváte mu tím svůj světonázor (který pak následně v dospělosti přijme za svůj či ho podle své svobodné vůle zpochybní a odmítne). Představa jakési neutrální objektivní výchovy je blbost.

Ad upjatost a nesvobodnost:
To je otázka, zda pravidla pro život, která dle Bible Bůh člověku dal, ho spíše svazují či mu dávají svobodu nebát se, že svůj život díky nějakému hloupému jednání ztratí (nejen ve smyslu že zahyne, ale i v tom smyslu, že svůj život promarní).
Co se týče církevních pravidel, tak o těch by se dalo jistě diskutovat déle, ale koneckonců to nejsou po většině nějaká pevně daná dogmata, při jejichž porušení byste upadl do pekel. Asi by bylo naivní si myslet, že když papež odsoudí kondomy, tak že opravdu žádný věřící nepoužívá kondomy – možná Vás to překvapí, ale takovou moc církev opravdu nemá.
Některá z těchto pravidel jsou určitě dost kontroverzní a i pohled církve na ně se v průběhu času mění.

Ad křesťanství obecně:
Názor, že Bůh existuje stejně jako ten, že neexistuje, jsou dvě rovnocenně vědecky potvrditelné i vyvratilené víry (ani Descartův racionalistický argument, že Bůh musí existovat, neboť představa Boha v jeho rozumu by nebyla možná bez Boží existence, asi těžko přesvědčí toho, kdo tvrdí, že žádnou osobní zkušenost s Boží přítomností ve své mysli nemá).
Někdy se mi zdá, že místo dřívější slepé víry v neomylnost církve se tu vžila nová slepá víra v to, že nevíra v Boha je nutně racionalističtější a věděčtější, odmytizovanější, než je víra v Boha. Jakmile si však jeden z těchto pohledů („věřící“ i „nevěřící“) nárokuje vědeckou pravdu, stává se fanatismem.
Někteří lidé sice o křesťanství nic nevědí, nikdy nečetli ani kousek Bible a nechce se jim zamýšlet se nad tím, co tady bude, až tady nebudem (a co pak bude s námi) a vůbec jaký to má všechno smysl, ale zato mají vše hned vyřešené: Bůh není, Bibli číst nebudou, protože je to blbost a do kostela ani nevkročím, protože církev je zločinecká organizace vykořisťující a manipulující lidi.
Mně v tomto přístupu chybí pochybování (které jinak zažívá asi každý „věřící“), přezkoumávání svých argumentů, prostě tázání se (bez kterého přitom ani věda, kterou se „nevěřící“ často ohání, nemá právo nazývat se vědou).

To že si libujete v bílé barvě našich předků je ale jistě chvályhodné.