Komentáře: Jiný kraj, jiný mrav

Od: Jens

Jens — Fri, 02 Sep 2011 12:52:55 +0000

Milá Vlaďko,
odpusťte osobní oslovení, ale nemohu jinak. Skládám Vám poklonu. Sleduji už chvíli Váš blog. Zabýváte se pocity, vztahy mezi národy, kulturami, srovnáváte. Uvažujete evropsky. To je to, co v téhle zemi postrádám. A k Vašim posledním řádkům:
a) ano, ač nevěřící, konstatuji, že lidem v téhle zemi chybí křesťanské hodnoty, morálka – ty komunisti zašlapali do země a v Makru se je znovu nenaučíme. Zbývají jen kostely, tam se o nich aspoň mluví
b) ano, chybí zde noblesa. Lidé se moc nezdraví, neusmívají. Je příjemné potkat při výšlapu lesem v Bavorsku, nebo Rakousku neznámé lidi, kteří Vás pozdraví a usmějí se. O Spojených státech ani nemluvím. Tam je to extrémní. A ač třeba pouhá někdy i křečovitá konvence, přesto velmi příjemná. Zejména ve službách, na úřadech, kdekoliv.
c) a tak když se sem občas člověj vrací, je mu z toho smutno – ta téměř orientální atmosféra v Ruzyni a špinavé chodníky kdekoliv, xenofobie, ubohost politiků nemajících vizi udělají své…..
Co s tím dělat ?????

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Tue, 30 Aug 2011 20:54:11 +0000

pěkně zpívají,
zejména Poláci. Na konci té druhé polské písně je Konstantin a Metoděj, jestli se nemýlím.

Od: Vlaďka Jelínková

Vlaďka Jelínková — Tue, 30 Aug 2011 01:55:07 +0000

Ještě pár pěkný písní z Taizé…
…kdybyste měla radši slovanské jazyky (jak jsme si tu nedávno psali ty ruské, že jo;-): http://www.youtube.com/watch?v=e-jOgH0PP2I&NR=1&feature=fvwp
http://www.youtube.com/watch?v=gO5EXHen1rU
http://www.youtube.com/watch?v=uIGyFUoy49E
(zpěvy z Taizé se nezpívají jen v samotném Taizé, ale po celém světě, i u nás. Např. každou první středu v měsíci v bohnickém kostele sv. Petra a Pavla)

Od: Vlaďka Jelínková

Vlaďka Jelínková — Tue, 30 Aug 2011 01:27:34 +0000

Jak řekla pěkně
Matka Tereza: „Není důležité dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou.“

…a právě z takových „malých věcí dělaných s velkou láskou“ se pak třeba nevědomky zrodí ony velké věci.

Jinak když se tu zmiňoval ten růženec, který často nebývá mezi mladými zrovna oblíbený, tak tady dávám odkazy na podobný způsob modlitby (stále opakovaná slova, která člověka zklidní a přivedou k meditaci), který naopak mezi mladými křesťany velmi oblíbený je: jsou to zpěvy z Taizé (oné komunity, kterou založil bratr Roger):
http://www.youtube.com/watch?v=t4Svh-9ohg4
http://www.youtube.com/watch?v=lbb-kaurSW0&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=G2o27qpvfUc&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=WmxXwAgkhWQ&feature=related

…a mnoho dalších.

Zde ještě krátké video o Taizé, když ho tu stále zmiňuji: http://www.taize.fr/cs_article11880.html

Od: Vlaďka Jelínková

Vlaďka Jelínková — Tue, 30 Aug 2011 01:18:10 +0000

Jinak když už jsme u těch „věrozvěstů“,
mě zase v Gruzii hodně upoutal příběh tamní věrozvěstky sv. Nino, která přišla jako 14letá, bezvýznamná holka, a přesto díky ní se celá země postupně přiklonila k víře v Boha. Kolik lidí touží se zapsat do historie, dělají všemožné válečnické kousky a kdo ví, co ještě… a nakonec taková jedna malá holka změní běh celé země, takže díky ní tam stojí tisíce kostelů a lidé znají Bibli, liturgii atd.

A takhle to je častokrát – Bůh si pro své záměry vybírá kohokoli, nejen toho nejsilnějšího (a toho možná nejméně často). Matka Tereza – neznámá Albánka, co odjede léčit umírající do Kalkaty a nakonec se z jejího díla stane tak velká věc. Sv. Terezie z Lisieux – holka, co jako mladičká zemřela na tuberkulózu, a přitom je uctívaná jako učitelka církve. Frere Roger, který chtěl založit malinkou komunitu bratrů v Taizé a nakonec je toho místo, kam každý rok přijíždí přes 100 000 mladých ročně.

Většina z nich nezamýšlela velké věci, a přesto je dokázala. Ne z vlastního umanutí, ale z poslání.

Od: Vlaďka Jelínková

Vlaďka Jelínková — Tue, 30 Aug 2011 01:09:58 +0000

Tak to mě těší,
i když myslím, že na tom mám minimální zásluhu. K tomu se člověk musí odhodlat sám. A většinou už tyhle „duchovní otázky“ sám v sobě nějakou dobu řeší. Jen najednou přijde nějaký impuls – odkohokoli – který ho popostrčí dál. Takže kdyby nepřišel ode mě, přišel by dost možná od někoho jiného:-) Jak napsal pan Kovár pod textem De ecclesia citát z knihy M. Nevrlého): „Bůh zajisté není tak chud, aby každému poutníkovi nemohl propůjčit jeho vlastní duši.“
Jen člověk musí být otevřený k hledání, k poznávání. Člověk se podle mě musí starat hlavně o tu racionální stránku „poznávání Boha“ (ať už skrze přírodu a všeho kolem nás, Bibli či liturgie, církve, životy inspirativních lidí jako Konstantin a Metoděj, Matka Tereza, sv. František z Asisi, Charles Foucault, frere Rogere atd. atd.) a ten „skok víry“, ten hluboký (i když třeba vzácný) pocit, že tu nejsme jen tak pro nic za nic, že ta krása kolem nás a to, že ji jako krásu dokážeme vnímat – o to už se postará pak sám Bůh.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Sun, 28 Aug 2011 16:26:46 +0000

ještě poznámka:
lidí bylo u sv. Klimenta celkem dost. Čekali jsme, až v 15 hodin otevřou a kolem čekalo ještě nejmíň dvacet dalších lidí. Je tam rozsáhlé podzemí, vstupné 5 euro.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Sun, 28 Aug 2011 12:12:08 +0000

mě jste už do kostela přivedla.
během diskuse pod Vaším článkem De ecclesia jsem si vzpomněla na Cyrila a Metoděje. Přečetla jsem si pak o nich několik knížek a tento týden jsme v Římě s rodinou navštívili kostel sv. Klimenta, kde je v podzemí hrob sv. Cyrila.
Působí na mě mocným dojmem, jak Konstantin a Metoděj šli z vysoce kulturní Byzance na Velkou Moravu, kde ještě lidi „lezli po stromech“ (obrazně řečeno) a přiváděli lidi k poznání.
Na mši bych nešla, vyvolává ve mně traumatické zážitky, jak zde o nich píše pan Sikora, ale Konstantina a Metoděje si velmi vážím.

Od: Vlaďka Jelínková

Vlaďka Jelínková — Sat, 27 Aug 2011 14:34:58 +0000

S tím moc nesouhlasím,
já jsem dost proevropská (resp. proevropskounijní, protože když řeknu „proevropská“, tak se hned dost lidí oboří, že jsou také proevropští, ovšem proti sjednocené Evropě).

Důvěru v Boha v Evropě ztrácíme ani ne nějakými povely shora, jako spíš svou vlastní skepsí, představou, že Bůh je jen pověra a báchorka pro méně chytré lidi a církev je manipulující organizace, co má šanci jen v nerozvinutém světě. A také jsme vůči křesťanským ideálům zaslepeni blahobytem, který vědomky či nevědomky povyšujeme nade vše. Ale to se možná brzy změní. Jak říkal kazatel Českobratrské církve evangelické Joel Ruml na drážďanských evangelických dnech: „„Za posledních dvacet let jsme hodně povýšili svůj životní standard. Teď zjišťujeme, co všechno se v Makru nedá koupit, a ono to tam na skladě nikdy nebude. Kdo přemýšlí, tak se táže: Kde tedy je k mání cesta k naději, k vnitřnímu pokoji, k harmonii, k spokojenosti a štěstí?“

Od: Vlaďka Jelínková

Vlaďka Jelínková — Sat, 27 Aug 2011 14:22:41 +0000

Díky
a také přeji pěkné dny, pravý či falešný, pane či paní Pavle Majerko;-)