Nositelka německého (či jíného) příjmení přibyvší do českého prostředí (třeba i virtuálně – ve sportovním přenosu) by měla být v české řeči určené česky mluvícím přechýlena (aby tomu ostatní rozuměli v kontextu dalších mluvnických tvarů).

Nebudu se zmiňovat o zaběhnutých výjimkých (typu G. Garbo, M. Monroe apod.). Nicméně mi s pominutím trhá uši, když se česká žena v českém prostředí jmenuje např. Magdalena Novák nebo dokonce Eliška Veselý. V tom okamžiku se sám sebe ptám, jaký je asi důvod použití onoho jména a pokud za tím není nějaký logický důvod (narození českému otci v cizí zemi, kde není možné zvolit přechýlené příjmení dcery apod.) ale pouze to, že dotyčná se chce za každou cenu stát „světovou“ tím, že odhodí své národní/jazykové zvyky a snaží se „odslovanštit“, tak pak si sám pro sebe řeknu cosi o již zmíněném „nevážení si“.

Je to srozumitelné?

Netvrdím, že ostatní musí mít stejné vnímání dané problematiky, píši o svých pocitech.

Kdyz uz mluvim o dokladech, tak tam by mi ale skutecne neprechylena forma jmena vubec nevadila (viz muj prispevek o slovinskem reseni a o moznych problemech, kdyz jsou jmena manzelu rozdilna)

Pokud prechylovani neberete jako gramaticky uzus, ale pouze vecne jako „spravnost ci nespravnost prijmeni“, tak by se ovsem dalo namitnout, jestli tedy mame pravo prechylovat cizi prijmeni, ci jestli bychom take nemeli respektovat jejich spravny tvar.
Tady je nazor Ustavu pro jazyk cesky-
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=700

Ale koneckoncu me otazka prechyleni ci neprechyleni prijmeni nijak zasadne netrapi. Do diskuze se tu zapojuji proto, ze jednak vznikla pod mym clankem a jednak nektere prispevky vylozene vybizeji k reakci. Mym primarnim zamerem pri psani textu nebylo vyvolavat diskuzi o prechylovani, byl to text spis pro pobaveni nez nejaka „obrana jazyka globalniho versus jazyka ceskeho“.