Komplex z menšího území (obyvatel, hospodářství atd.): s tím souhlasím. Ne ani tak na úrovni jednotlivých jedinců, ale na úrovni politické. Ale to byl problém nejen v historii, ale i dnes a bude to tak pravděpodobně i v budoucnosti. Malé národy se prostě cítí přehlížené, nerovnoprávné, s příliš malým hlasem při rozhodování atd. (přitom často neberou v úvahu, že je logické, že stát, který má menší počet obyvatel, nemá stejné postavení jako stát desetkrát větší).
Velké národy zase mají pocit, že „ti malí“ si příliš vyskakují, na to jak jsou malí, a že kvůli nim se nic nerozhodne, protože se s nimi nedá na ničem dohodnout.
Takže na jedné straně je „komplex malosti“, kdy malé státy vidí za vším nějakou boudu těch velkých (a proto radši z principu vše blokují), na druhé straně je „komplex velkých“, kdy velké státy by si opravdu často rády nárokovaly vývoj světa a mají pocit, že ti malí by jim za to měli být vděční a neremcat.

„Politická nabídka“ je často propojená s tou hospodářskou. A také se můžeme od Němců v mnohém inspirovat v legislativě, jejich legislativní systém je nám dosti blízký a je kvalitní (jestli by se oni mohli inspirovat v naší legislativě? V současné chvíli bych jim to moc nedoporučovala:-) (možná za pár desítek let – kdo ví…)

Kafka: ano, podle těchto kritérií to byl spíš Němec. Ale zase je otázka, jestli na něj nepůsobilo i to pražské prostředí. Jestli by podobně stísněné knížky psal, kdyby třeba vyrostl v Mnichově. Kdo ví…

Díky za podporu do pokračování!

Prostě aplikace dnešního vnímání (nebo spíš vnímání 20. století) na středověk je asi zcestná (i když dnešní vnímání spojené Evropy se možná středověkému vnímání zase začíná podobat).

Zajímavě se k tomu vyjádřil nějaký diskutující (quark) na jednom blogu (http://gregormoldavit.blog.cz/0901/byl-karel-iv-cech-2):

Karel, přesněji řečeno Václav, měl jako první řeč od matky češtinu. Zároveň pochopitelně slyšel a učil se další řeči, tedy němčinu a francouzštinu.
Tento, v Praze narozený Václav, byl poslán v sedmi letech do Francie, kde vyrostl a převzal při biřmování jméno svého kmotra, tedy Karel. (IV. si přidal teprve jako císař.) Češtinu tam téměř zapomněl a když se pak v dospělém věku do Čech vrátil, musel se ji znovu naučit. Jinak uměl ještě německy, francouzsky a latinsky. Potom ale žil dlouho v Čechách a nějaký vztah k té zemi měl.

Jestliže nyní použiji moji dceru jako příklad, pak z dobrého důvodu.
Dostala od rodičů jako mateřštinu češtinu, ve školce pak přešla na němčinu. Později sice česky rozuměla, ale odpovídala už německy. Dnes už ale se mnou zase česky mluví.
Když studovala na Maltě, v tom Babylonu řečí ze všech zemí, jednou prohodila pár slov s jiným studentem. Sem a tam, až po více řečech oba přešli do plynulé češtiny, řeči jejich rodičů. Ten se ji nakonec otázal,
„Ty jsi Češka?“
„Ne Němka“ odpověděla, neboť se v Německu narodila, vyrostla, vlastní od narození německou státní příslušnost a má v té zemi nejvíce přátel.
„A ty jsi Čech?“
„Ne Kanaďan,“ zněla jeho odpověď. Patrně z podobných důvodů.

Jinak si myslím, že moje dcera už je dnes spíše Evropanka. Teď právě žije v Itálii. Místní mi řekli, že už jejich řeč mluví, jak oni. Dívají se na ni jako na Italku. Když jsem ji slyšel, musel jsem se chechtat. Ona jim dělá ozvěnu, mluví tedy takový afektovaným italským způsobem, jako by měl zítra přijít konec světa.

Domnívám se, že kdyby dcera dostala místo v Praze, pak se z ní za krátkou dobu stane Češka. Němkou nebo Evropankou tím být ale nepřestane.

Tak nějak se lze dívat i na Karla IV. Jistě to byl Lucemburk, Němec, třeba Francouz. Ale říci, že to byl taky Čech, bych za tak chybné nepovažoval.

Svlíct tento celonárodní vjem nám napomohl výsledek šňůry cirkusu Adolf.
Nadto: A nejeden ze starých (věk mínus 65) nebyl takým, kdo prováděl etnickou čistku Sudet.
Ve hře je tedy špatné svědomí smetené pod koberec taky.
A na to nejlepším patákem je: prohlásit vlastní čin za správný v původním etym. smyslu pojmu Pravda.

Že by však čeští doslova nesnášeli, ve smyslu národní povahy, „aristokraty, emigranty a katolíky“ může dohadovat pouze prostě strukturovaný, anebo paulánerem nachmelený jedinec.
Komenský se na 9letkách učí dodnes, Klaus se těší 70procentní oblibě (substitut Krále) a o tom, že by neznabožný národ Koruny české upřednostňoval jinou religiózní orientaci než katolickou více, nic známo není; anebo že by víra v Humulus?

Co zaujalo a překvapilo, je postulát možnosti české nabídky „v rovině hospodářské, politické či kulturní“.
Pojem „rovina“ implikuje „úroveň“.
Škodovky se vyrábějí na platformách VW, v případě politiky mne žádný stupeň nenapadá.
Kultura – v dnešních časech: pouze výsledek prvních dvou položek.
Viz navýšení DPH/knihy, 2 až 6násobně vyšší úmrtnost romských kojenců v ČR . . . usw.

„Odpor k němčině, Němcům a německy mluvícím zemím“?
CaK jsme naklepli jak vajóško, Lichtenštejnům pokradli ledasco, Sudety zničili; kdo miluje souseda, kterému sám nakopal?

Nakonec Kafka: vždy platí pořadí – Language, Thought, Reality.
K. psal německy, myslel německy a ve své jsoucnosti byl Němec.
Problém však nebyla Kafkova německá realita, nýbrž jeho židovský původ. Ale Ten nešel pod nos ani českým, a už vůbec ne německým.

Krom toho: vyfoukávat do středověkého světa dnes s oblibou frekventované atributy národních jáství (Karel IV – Němec nebo Čech nebo cojávímco?) nedoporučuji.

Autorce doporučuji: Pokračovat!

Sdělení: neměli bychom se zakonzervovávat v starých a často překonaných klišé (např. že české dějiny jsou jen dějinami Čechů. A když do nich vstupují Němci (či Rakušané), tak jen jako zlí utlačovatelé, nad kterými jsme definitivně vyhráli v roce 1945. Stejně hloupá jsou klišé že aristokrati, emigranti, katolíci a Němci jsou protičeští vyvrhelé a „nutné zlo“, kterého by se mělo zbavit.

Ale věřím, že se to mění (jak píšu i na konci článku) a že snad mladá generace nepřejímá bezmyšlenkovitě názory generací starších, vychovaných komunistickou interpretací dějin a společenských vztahů.

Jinak jestli se učí němčině málo nebo hodně lidí? To je relativní a máte pravdu, že zas tak málo lidí to není, že to v článku vyznívá přehnaně. Tady je pár odkazů týkajících se výuky němčiny v ČR:
http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010091102
http://hrodek.blog.ihned.cz/c1-51009100-proc-se-ucit-nemecky
Já si z dob na základní škole pamatuji, že němčině se nikdo moc učit nechtěl (ale bylo to asi dáno i tím, že tehdy byla němčina brána jako „jazyk druhé kategorie“, kterému se člověk učí, když se mu nepodařilo dostat do výběrové anglické třídy).

Kafku vnímají Němci možná jako Němce (i když na to právo nemají, protože to byl Čechoněmec, resp. pražský Němec. Na druhou stranu je jejich reakce i trochu pochopitelná – jednak si každý chce přivlastnit významné osobnosti, druhak když se Československo ke Kafkovu odkazu po desítky let nehlásilo, proč by toho nevyužili…)
A lidé z ostatních zemí, se kterými jsem se na toto téma bavila, vnímají Kafku jako Čecha (resp. jako Čecha i Němce zároveň). Francouzi samozřejmě (pochopitelně) vyzdvihují Kunderu. Ovšem jak je to s Kunderovým vztahem k Česku? Ten se k nám přestal hlásit, protože opět se Češi po mnoho let nehlásili k němu a způsobili mu křivdy (mně sice jeho současný postoj přijde trochu směšně dětinský, ale má na něj právo).
Havel je samozřejmě také obrovská osobnost, která zase dominuje v anglofonních zemích, ovšem v Čechách by ho podle mě za významného spisovatele, resp. dramatika opět moc lidí neoznačilo (ale to je jen můj odhad, nemám to podložené žádnými průzkumy).

Máte pravdu, že jsem v Německu strávila jen pár týdnů, tudíž asi nemám nutný odstup. Nicméně jsem studovala šest let na česko-rakouském gymnáziu a už jsem strávila nějaký ten rok v zahraničí (i když ne v Německu).